Politická neodpovědnost
Petr Nečas byl dlouho považován za „toho slušňáka z ODS“. Možná jím skutečně byl. Ale léty u moci se lidé mění. Ocitnou se ve specifickém prostředí vysoké politiky, kde není problém odtrhnout se od reality a ztratit smysl pro proporce a pro normu. Reflexi jeho rozhodnutí mu mohou poskytnou jen lidé, mezi kterými se pohybuje nejčastěji. A sdělování pravdy šéfovi nemusí být v jejich nejvyšším zájmu. Naopak v nejvyšším zájmu šéfa je, aby tu pravdu slyšel a měl šanci korigovat své jednání. Jinak se dopouští omylů, mnohdy fatálních. Petr Nečas, díky zkušenosti ze své mnohaleté politické dráhy podlehl dojmu, že za svá politická rozhodnutí nese „politickou odpovědnost“, což se u nás rovná beztrestnosti.
Lépe – což se u nás beztrestnosti rovnalo.
Vyděrači
Bývalý premiér Nečas byl totiž obviněn z politické korupce. V září 2012 skupina poslanců ODS, poháněných bidelníkem Klausem, toho času na Hradě, zvýšila svou cenu na politickém trhu vyděračstvím. Ačkoli svůj postoj označili za principiální – odmítli podpořit zvýšení daní, jelikož zvyšování daní je přece hřích proti pravému vyznání – dobře věděli, že tímto jednáním způsobí nesnáze ODS i celé vládní koalici. Toho však nedbali.
Je velmi pravděpodobné, že pánové Šnajdr, Fuksa a Tluchoř intenzívně cítili, že modrým ptákům začíná zvonit hrana. A že tím umíráčkem klinkají stále intenzivněji jejich voliči. A proto se chtěli na chudé časy v opozici zaopatřit získáním exkluzívního postavení jazýčku na parlamentních vahách. Za to, že tito „rebelové“ při schvalování rozpočtu nepoloží vládu, jim premiér věnoval tzv. trafiky. Šnajdr dostal teplé místečko v dozorčí radě Čepro, Fuksa měl jít do Českého Aeroholingu a Tluchoř do ČEZu.
Tento způsob vydírání je typický spíše pro východní postsovětskou Evropu, než pro státy s delší a dlouhou demokratickou tradicí. A tím se dostáváme k tomu podivnému výrazu: tuškové.
Tuškové
Tak jsou na Ukrajině označováni tzv. přeběhlíci. Tedy poslanci, kteří preferují svůj osobní prospěch před svým závazkem voličům a straně. V ukrajinském Parlamentu jde o masový jev. Tuškové jsou během výkonu svého mandátu díky svým neloajálním postojům ze své mateřské strany vyloučeni, nebo z ní dobrovolně vystoupí, a svými hlasy pak podpoří tu frakci, která jim umožní lepší vegetování a zisk významných postů. Nebo dostávají za své hlasování finanční prémie od oligarchů, jejichž byznysu mají přijímané zákony a opatření pomoci.
Ovšem – výskyt „tušků“ je příznakem krize parlamentarismu, zhroucení politického systému a státních struktur, což můžeme na Ukrajině sledovat takřka v přímém přenosu.
Jak je zřejmé, není politická korupce jevem neškodným. Bývá s ní provázána korupce běžná, finanční, která je však hůře dokazatelná, když se zrovna některá ze stran nechová jako dr. Rath.
Na ukrajinském příkladu si můžeme ilustrovat, k jakým koncům tolerance takového jednání vede.
Kdyby premiér Nečas nejednal, mohlo by to dopadnou podobně, jako v létě 2008 v Nejvyšší radě (Parlamentu) Ukrajiny? Tam díky odstoupení Igora Rybakova (Blok Julie Tymošenkové) a Jurije Buta (Naše Ukrajina) ztratila vládní tzv. oranžová koalice většinu, padla vláda a Juščenko. Nastal nezadržitelný vzestup Viktora Janukovyče. Oba pánové, Rybakov i But, mají velice zajímavou minulost. But přešplhal na kandidátce své strany všechny neskonale známější osobnosti, které ovšem nepoháněly ruské vlivové skupiny a zbrojaři. Rybakovem přiznané příjmy neodpovídaly jeho životnímu stylu a platinovým hodinkám za 126.000 dolarů. Korupci se nedařilo prokázat, i díky „šikovně“ napsaným antikorupčním zákonům.
Pohlednice ukrajinské nevládní organizace Občanský odpor : „Politická spodina – politický hřbitov“ se jmény a portréty přeběhlíků – „tušků“:
„Modropták“ Doležal
Vraťme se zpět k českým reáliím. Známý politický komentátor, a někdejší přítel Václava Klause, pan Bohumil Doležal, na svých stránkách ex-premiéra Nečase hájí. A to dost pokrytecky, stranicky a nevybíravě. Cituji: „… Fanatismus jde, jako ostatně vždycky, ruku v ruce s darebáctvím …“ Tato věta působí málem jako kritika pana Nečase, kterému se skutečně v některých momentech zraky leskly ideologickým fanatismem. Zřejmě na úkor řešení problému. A Doležal dále píše:
„…A pokud jde o všeholid a jeho zájmy: poslanec zastupuje v parlamentu zájmy těch, kteří ho volili, což nikdy nebývá všeholid (ten ostatně ani nemá hlasovací právo). …“
No. Jak je z ukrajinského příkladu jasné, poslanec ODS (o jiných zřejmě autor nepíše) patrně zastupuje zájmy nějakého pána v zákulisí, popř. své vlastní, nikoli „všeholid“, česky řečeno „lůzu“, a po kardinálsku „ochlokracii“.
A pan Bohumil pokračuje: „… Prostředníkem při získávání hlasů bývají v civilizovaném světě politické strany…“. Jistě – je to ten známý prostředník – fuckovák. Toto gesto se nejčastěji vyskytuje po volbách, někdy i ve Sněmovně (viz kauza: „Kalousek je jednička“). Náš národ má ovšem jistá specifika, z hlediska celosvětového unikátní. Např. když se fuckovák objeví předvolebně, coby svérázná složenková volební agitace, stoupnou majiteli prostředníku preference.
Co se týče dalších pasáží textu pana Doležala, raději bych ani nepokračoval, poněvadž by se útlocitnému čtenáři nemuselo udělat volno. Autor v něm totiž píše o spravedlnosti!
A co hůř: o babišismu, jakobinismu, Hilsnerovi, a nesmí chybět ani proslulá pravdoláska.
Domnívám se, že je poněkud přehnané dávat do souvislosti aktivitu moci zákonodárné, výkonné a soudní se spravedlností. Spravedlnost je ideál. A zákonnost představuje naprosté minimum spravedlnosti. Justice by měla zajistit poškozeným patřičnou satisfakci, a viníkům zamezit v destruktivní činosti.
Ale budeme-li po vzoru pana Doležela maximalisty, asi by nás příliš neuspokojilo, kdyby asociálně a sobecky jednající politici Šnajdr, Tluchoř a Fuksa dostali za své, prý neoprávněné zabásnutí, každý po čtyřech miliónech, jak požadují. Vždyť měli měsíc od státu ubytování a stravu zdarma! Co by za to mnohé oběti jejich politiky daly, že? To má být ta „spravedlnost“?
Jen je nechme ať se bojí
A co pan Petr Nečas? Začal nový život s novou, státem díky sobě samému dobře zaopatřenou ženou, a tak by měly být jeho obzory zality růžovým světlem. Jenže se objevil Láska, a tím se to pokazilo. A panem Petrem teď cloumá nenávist. Navíc jemu podobným Válková vyhlásila válku. Ministryně spravedlnosti na dotaz, zda Nečas není obětí toho, co se tady 20 let tolerovalo, řekla:
„Jako občanka si můžu říci, že zvyklosti, které tady byly nastoleny, byly velice špatné. Morální integrita běžného občana je narušena tím, že vidí, že to, co by jemu neprošlo, mocným nahoře projde.“
No – tady je paní Válková asi pesimistka, když si myslí, že se lidé řídí tím, co dělají politici. Ale jinak má pravdu.
Stejně jako zde: „Tady je taková jemná hranice mezi politickým vyjednáváním a korupcí,… Ale já si myslím, že pokud někdo je zkušený politik, tak tuto jemnou, křehkou hranici nepřekročí. Právě proto, že je zkušeným politikem.
Jestli má ovšem svoje zkušenosti z minulosti, kdy byly tyhle laťky velmi nízko, tak pochopitelně může mít problém a může se bát, ale to je dobře, že se bojí, protože pak se nedostaneme do situace, v jaké stojíme dnes.“
Standardy (nejen) dle ODS
O tom, jak byly tyhle laťky nízko, promluvila někdejší legenda popíku a bývalý poslanec za ČSSD, pan František Čech, zvaný Ringo:
„Tam je nás v tom Parlamentu, kluci, co si nenecháme platit, je nás deset! … Ty voe, oni po tý revoluci, jak do dostali, jo, ta šance mít to dvacet let, člověče. Jen se vo ty lidi trošku postarat, jo? Žádnej parazit, já jsem nad tím přemejšlel, žádnej parazit člověče nezničí svýho hostitele. Voni jo!
Rozkradli všechno kluci. Všechno! Všechno! Všechno! Všechno! Ale jak?! … Všechno rozkradli. … Hele, voni třeba, prostě prodávaj Pražský vodárny, jo? Praha. A to tak, že to, co je v zemi, ty roury, co praská a musí se udržovat, to si město nechá, a ty početní stanice, a ty přečerpávací, který nesou miliónový zisky a který rozhodujou o ceně vody, ty prodaj soukromníků. No prodaj … malá domů. Čili: my budeme platit, ty budeš platit ty roury, a ještě budeš platit vodu. A někdo se na tom nabalíkuje. …
Nebo hele oni dělaj, a to je dnes a denně, jo, voni dělaj to, že představte si, že si budete chtít, … něco koupit za 7 miliónů. Já jsem ouředník na ministerstvu privatizace, jo? Sepíšeme s váma smlouvu, a ta bude taková, že za každej den, co bude mít prodlevu naše smlouva, vám dáme milión penále. A já jako úředník to sedm dní zdržím, tzn. těch 7 miliónů co máte platit opomenu, poněvadž nikde není v zákonu napsáno, že to musím udělat hned, když mám hodně práce. Já to opomenu, vznikne škoda, vy máte sedm miliónů, takže dostanete tu továrnu zadarmo, bez ničeho, a mně dáte meloun. A jsme oba za vodou. Takhle to dělaj. Furt! To se ještě nezastavilo.“
To řekl poslanec Parlamentu ČR o praktikách svých kolegů poslanců ODS v roce 1997. Pan Nečas byl ve Sněmovně nepřetržitě od r. 1993 do roku 2013. Spoluvina je tedy zřejmá.
Ostatně – ani Caponovic Ala nezabásli za jeho četné těžké zločiny a mafiánství, ale za daňový únik ve výši 200.000 dolarů. Tedy za hříšek. To jediné se mu soudem podařilo prokázat, a dostal 11 let. Přitom Alovi nechybělo sociální cítění: „… Al Capone se … rád stavěl do role ochránce lidí. Rozdával například polévku lidem v chudinských čtvrtích, podporoval ostatní Italo-Američany a pomáhal jiným cizincům. Novináře zval často k sobě domů. …“
Křesťan rád nese svůj kříž
Pan Nečas sice není mafián, ale stejně jako“Zjizvená tvář“ by si měl, jako správný křesťan, připomenout své hříchy, neobviňovat a neočerňovat lidi, kteří se snaží dělat svou práci co nejlépe, a měl by od nich pokorně přijmout svůj trest. A přemýšlet, za co to vlastně bylo. Jistě něco najde.
A my, jakožto voliči, bychom se měli poučit z naší vlastní, i z ukrajinské zkušenosti, abychom opět nevolili lidi, kteří zradí naše zájmy. Jako se nám to povedlo u výše jmenovaných pánů.
Zrádcům pro teď říkejme tuškové. Buďme světoví. A jak je rozpoznáme? Politolog Solonjuk pro nás sestavil klíč k jejich určování.
Jak rozpoznat potenciálního „tušku“?
I. Co je to za lidi?
Lidé prvního typu: Politika jim slouží jako zdroj příjmů a nástroj k prosazování osobních zájmů. Tací jsou snadno identifikovatelní. Jsou schopni v krátkém časovém intervalu 5-7 přestupů. Stranu si vybírají podle ratingu a její perspektivy uspět v příštích volbách. Vybírají si ten nejjistější výtah k moci.
Lidé druhého typu: Zástupci velkých podniků, zabezpečující své podnikání. Jejich jedinou „ideologií“ je být zadobře s mocí/vládní koalicí/vládou.
II. Kde se vyskytují?
Najdeme je ve stranách bez historie. Jdou „s někým“ proti „někomu“. Chybí jim pevné ideologické základy charakteristické pro „staré demokracie“. Shlukují se zde lidé ideově nevyhranění.
III. Jak je rozpoznat?
Všímejme si jejich minulých pochybení. Pozorujte je. Sledujte vývoj jejich stanovisek v různých dobách jejich politické kariéry. Nejlépe kvalitu lidí prověří krize. Kdo přeběhl dříve, pravděpodobně přeběhne i později.
Ale možná by bylo lepší, než užívat klíče k určování potenciálních přeběhlíků, a spoléhat se na vědomí a svědomí našich zástupců, obnovit „vázaný mandát“ z První republiky. Věrnost straně a programu.
Závěrem
Faktem je, že když vláda Petra Nečase padla, padly s ní pouze nároky ODS na volební úspěch. Jeho výmluvy na to, že ty trafiky „rebelům“ přidělil v zájmu státu, jsou tudíž směšné a nepřípadné. Volby ukázaly, že strany Nečasovy vlády měly u voličů jen malou podporu.
Zdroje:
Doležal, B. (2014, 12. února). V zájmu všeholidu: Česká republika versus Nečas. WEB Události: Politický zápisník Bohumila Doležala. http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs3122.html
Gossscha1. (2011, 25. února). František Ringo Čech o korupci a tunelech ve společnosti, 1997. WEB: YouTube http://www.youtube.com/watch?v=CtzQDantj6A
Kopecký, J. (2014, 12. února).Válková: Jen ať se politici bojí hranice mezi vyjednáváním a korupcí. WEB: iDNES.cz http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-novinaru-s-ministryni-valkovou-o-obvineni-necase-p4q-/domaci.aspx?c=A140212_135645_domaci_kop
Rumanová, J. (2014, 11. února). Policie obvinila expremiéra Nečase v kauze trafik pro poslance. WEB: IHNED.cz http://zpravy.ihned.cz/c1-61693800-policie-obvinila-expremiera-necase-v-kauze-trafik-pro-poslance
Solomjuk, R. (2012, 25. září). „Vážení přátelé“ a „tuškové“.Oportunismus jako politická metoda. WEB Chortkivski noviny. http://news.chortkiv.net.ua/lyubi-druzi-ta-tushky-prystosuvanstvo-yak-politychnyj-metod/
Vez, ČTK. (2014, 21. ledna). Exposlanci ODS Tluchoř, Šnajdr i Fuksa chtějí odškodnění za Nagygate. Každý čtyři miliony. WEB: IHNED.cz http://zpravy.ihned.cz/c1-61593100-exposlanci-ods-tluchor-snajdr-fuksa-zadaji-odskodneni